Zdravé osvětlení

Od počátků lidského druhu na Zemi jsme zvyklí na sluneční světlo ve dne a na tmu v noci. Ještě před sto dvaceti lety většina lidí trávila většinu dne prací venku na slunečním světle a po setmění šla spát. Dnes většina lidí s moderním západním stylem života pracuje v místnostech s umělým osvětlením a po západu slunce si rozsvítí, aby mohla zůstat déle vzhůru.

Lidé si dlouho svítili jen ohněm, loučemi či svíčkami, později olejovými lampami, pak přišel petrolej a plyn, nakonec si zvykli i na světlo prvních žárovek, ve kterém si zpočátku připadali oškliví. Po řadě vylepšení přijali i světlo zářivek, původně vhodné spíše pro hororové scény. Nyní se silnější žárovky povinně nahrazují kompaktními zářivkami, jejichž světlo je mnoha lidem nepříjemné a tak se do popředí zájmu dostává otázka kvality světla.

Už v osmdesátých letech profesor Hollwich zjistil, že pacientům v jeho čekárně poklesla hladina stresového hormonu poté, co nechal místo obyčejných zářivkových trubic namontovat zářivky s lepším podáním barev. Ony původní zářivky byly později v německém zdravotnictví jeho zásluhou zakázány.

V dnešní době dovedeme vyrobit zářivku, jejíž světlo se z 98 % podobá slunečnímu. Trhu však vládnou zářivky s podobností jen 80 %, což je také normou stanovené minimum pro kvalitu osvětlení na pracovišti. U běžně prodávaných kompaktních zářivek je situace často ještě horší, nezřídka proto, že obchodníci předpokládají, že se spotřebitel rozhoduje hlavně podle ceny.

V souvislosti s nástupem kompaktních zářivek na místo klasických žárovek můžeme očekávat nárůst nespokojenosti uživatelů nových světelných zdrojů s jejich nízkou kvalitou. Spotřebitele je třeba informovat o rozdílech v kvalitě světla a jejích dopadech a nabídnout jim kvalitnější zdroje, pokud jim stávající nevyhovují. Přibližně 80 % vědomých informací přijímáme zrakem a vizuální pohoda tak přímo přispívá k celkové kvalitě života člověka.

Na českém trhu najdeme povětšinou kompaktní zářivky se žlutobílým světlem. Jejich výhodou, kromě toho, že připomínají známé žárovkové světlo, je i fakt, že při nižších úrovních osvětlenosti působí prostor přirozeněji právě v teplejším světle.

Výzkumy prováděné v Holandsku ukazují, že pro člověka, který chce být bdělý a výkonný při práci, vyhnout se chybám a nehodám a zůstat dlouho čilý, je mnohem vhodnější jednak vyšší úroveň osvětlenosti, jednak studenější barva umělého světla s teplotou chromatičnosti 6500 K. Velmi intenzivní bílé světlo se rovněž používá v medicíně při boji s depresemi.

Je tedy lepší teplé nebo studené světlo? Nejlepší je světlo sluneční, jehož intenzita i barevný tón se mění podle denní doby od teplejšího ráno přes studený polední až k teplejšímu večernímu. Tento přirozený jev se snaží biodynamické osvětlení zopakovat uvnitř budov, abychom se „uvnitř“ cítili více jako „venku“. Nabízí se zde celá řada způsobů, jak takový systém řídit, od automatického sledování venkovních světelných podmínek přes časové programy až po ruční nastavení podle okamžité potřeby.

Praxe nás neustále učí, že každá náhražka má svá úskalí, která dříve či později vyjdou najevo v porovnání s přirozeným stavem věcí. Jsme svědky střídání vln všeobecného nadšení vědou a technikou, která nám neustále nabízí nové možnosti a více pohodlí, s vlnami návratu k přírodě, která nám vše nabízí v původní, známé a často lopotně dosažitelné podobě. Je na nás, jak tyto dvě –zdánlivě protichůdné – tendence dovedeme ve svém životě spojit. Příkladem „techniky inspirované přírodou“ mohou být bio-potraviny, přírodní doplňky stravy, bio-kosmetika, šetrné úklidové prostředky, vodní filtry, světlovody nebo právě kvalitní a zdravé osvětlení.

Zdravé osvětlení přináší člověku do života viditelnou kvalitu.

Osobnosti

Prof. Fritz Hollwich (*1909, †1991), německý oční lékař, profesor oftalmologie a ředitel oftalmologické kliniky. Působil v Mnichově, Münsteru a v Jeně. Ve své habilitační práci z roku 1948 rozlišuje vizuální a energetickou funkci zrakového aparátu. Třem čtvrtinám dopadajícího světla přisuzuje energetickou funkci a pouze čtvrtině funkci zrakovou. Energetickou funkci dokládá měřením hladin hormonů a dalších látek v těle. Na slepcích, kterým se po operaci navrátil zrak demonstruje, jak se díky obnovení přísunu světla zlepšuje vitalita a jak se hladiny látek v těle vracejí do přirozeného stavu. U svých pacientů pozoroval snížení stresového hormonu poté, co nechal v čekárně instalovat zářivky s denním světlem a zasloužil se tak o lepší osvětlení ve zdravotnictví. Je autorem mnoha lékařských metod, více než dvou set odborných prací a celé řady knih, z nichž se Úvod do očního lékařství dočkal více než deseti vydání a v západním světě jej i po šedesáti letech považují za jedno ze základních děl oboru. Je spoluzakladatelem Mezinárodní oftalmologické akademie. Ve svých pracích cituje také Johna Otta, průkopníka lepšího umělého osvětlení. Z prací prof. Hollwicha na čtenáře číší lidská poctivost, vědecká věrnost, německá preciznost a odvaha předkládat věci takové, jaké jsou.

Dr. John Ott (*1909, †2000), americký filmový technik a vědec–samouk. Při práci na časosběrných scénách pro seriál Walta Disneyho „Tajemství života“ zjišťuje, že některé filmované rostliny pod teplým zářivkovým světlem nerozkvétají a chřadnou. Zabývá se proto vlivem kvality světla na živé organismy. Postupně shledává, že umělé světlo, ve kterém chybí některá barevná složka může mít nepříznivý vliv na rostliny i živočichy. Důležitost přikládá zejména složce modré, která je slabší v teplém světle a složce ultrafialové, která zůstává za skly našich oken a brýlí. Dokládá, že při použití umělého světla podobnějšího dennímu klesá nejen neklid dětí ve škole, ale i agresivita vězňů. Demonstruje tak účinky různých druhů světla na hormonální systém, který řídí tělo a ovlivňuje psychiku člověka. Jako první hovoří o světelné podvýživě. Je zakladatelem Nadace pro výzkum časosběrného filmu, Institutu pro výzkum světla a zdravého životního prostředí a společnosti Ott Lite, jednoho z prvních výrobců zářivek s prvky vzácných zemin, které zlepšují barevnou bohatost světla. John Ott publikoval několik knih, několik desítek článků ve vědeckých i populárních časopisech a uspořádal několik tisíc přednášek. V roce 1957 získal čestný doktorát přírodních věd na Chicagské univerzitě Loyola. John Ott je příkladem velkého nadšence a školními poučkami nespoutaného průkopníka lepšího osvětlení, který si získal uznání laické i vědecké veřejnosti.

Dr. Norman E. Rosenthal (*1950), jihoafrický psychiatr žijící v USA. V roce 1984 publikoval práci o sezónní emoční poruše (SAD) a jejím léčení pomocí fototerapie. Je autorem či spoluautorem více než dvou set vědeckých článků. Publikoval čtyři knihy: Zimní skleslost (Winter Blues), Emocionální revoluce (The Emotional Revolution), Třezalka tečkovaná (St. John's Wort) a Jak porazit pásmovou nemoc (How to Beat Jet Lag).

Dr. Jacob Liberman (*1947), americký oční lékař, autor knihy Světlo – lék budoucnosti (Light - medicine of the future) a Dobrý zrak bez brýlí (Take Off Your Glasses and See) a tvůrce přístroje pro trénink očí EYEPORT.